Co na nás prozradí plot u domu?

Redakce | Úterý, 17. květen 2022 |

Ideální plot by měl nenásilně ohraničovat pozemek a organicky navazovat na dům a zahradu svým materiálem, barvou, mohutností i pojetím. Zní to jednoduše, ale realizace nebývá úplně vždycky šťastná. Při vybírání oplocení vycházíme z typu domu, stylu zahrady, charakteru místa. Tomu všemu přizpůsobíme vzhled plotu, vrat i zahradních branek.

První otázka, kterou bychom si měli v souvislosti s plotem položit, se možná překvapivě nebude týkat funkce ani materiálu, ale existence plotu jako takového: potřebujeme ho vůbec? Někdy o něj nestojíme, ale z různých praktických důvodů se bez něj neobejdeme: kvůli malým dětem, provozu před domem, psům na zahradě. Na rušném místě, například uprostřed nově vznikající zástavby, nám plot vytvoří soukromí a částečně ochrání zahradu před hlukem a prachem z ulice. Tam, kde ale pozemek sousedí s klidnou ulicí nebo volnou krajinou, důkladně zvažme, zda se bez bariéry ohraničující naši zahradu skutečně neobejdeme.

Bez plotu se lépe navazuje na okolí

Ohrazovat pozemek plotem většinou nechceme na vesnici nebo na samotě, v krásné přírodě, kde bychom se připravili o panoramatické výhledy a kde máme jen jedny dvoje dobré sousedy. Důvodů se ale určitě najde více. Plot potom vynecháme a hranici pozemků jen formálně naznačíme – v rozích zahrady postačí skupina větších kamenů, trs vysoké trávy, pár keřů nebo strom, hranici vymezíme nízkým živým plůtkem nebo třeba záhonem trvalek. Jako výraz propojení s okolí přírodou je vhodné přitom použít původní místní vegetaci a materiál.

obr.: Někdy stačí jen naznačit. Foto: Michal Babor

Plot – vytrvalý zvyk

Plot je v naších zemích zažitou tradicí. Ještě pořád vidíme i kolem nových domů ploty příliš těžkopádné, nepoměrně masivní vzhledem k velikosti domu i rozloze zahrady. Když už čerpat z tradice, bylo by lépe se inspirovat u nadčasových, lehkých dřevěných plotů našich předků, které jsou tolerantní k okolí a v některé ze svých nesčetných podob se hodí k jakémukoliv domu a zahradě.

Stavění (či nestavění) plotu je věc individuální, ale bohužel i sem proniká místo individuality typovost, paušálnost, nenápaditost. Někdy se zdá, že více než nad svým novým domovem přemýšlíme nad tím, jak ho neprodyšně oddělit od okolí. Tak je občas vidět masivní hradby, betonové a kamenné podezdívky tam, kde ještě nestojí ani základy domu. Oplocení se pak v mnoha případech k domu nehodí. Nejen podle domu, i podle plotu se dá usuzovat na vkus i charakter majitele.

obr.: Obyčejná zeď – ale stačí ji doplnit atraktivní pergolou nebo vraty a určitě se nenajde nikdo, komu by vadila. Foto: Michal Babor

Najít ten správný kompromis

Typ plotu vybírejme nejen v kontextu s domem, ale i s velikostí budoucí zahrady. Čím blíže oken nebo terasy budeme plot mít, tím by měl být pohlednější a nižší. Vyvarujme se také vytváření dlouhé, neprostupné, kompaktní bariéry. Pokud už není zbytí a místní poměry nás nutí vybudovat plot podél dlouhé hranice pozemku, pokusme se jej narušit malým průhledem na solitér v trávníku nebo květinový záhon; tím plot ozvláštníme, ale ze svého soukromí příliš neprozradíme.

Jestliže pozemek obeženeme celistvou hradbou, pak sice lidé z ulice neuvidí k nám, ale současně se odsuzujeme k tomu, že neuvidíme ven a ochudíme se o pěkné výhledy. Roli průhledu mohou plnit také zahradní branky nebo vrata. A vůbec přitom nemusí vadit, že třeba nikam nevedou. Nezapomeňme také, že vysoký plot vytvoří v zahradě zbytečně zastíněná místa. V trávníku se pak bude tvořit mech, půda bude zůstávat častěji vlhká, v předjaří se zde bude dlouho držet sníh.

A ještě něco: nenechme se mýlit, že když zahradu a dům absolutně skryjeme před pohledy okolí, odradíme tím zloděje. Pravda bývá skoro opačná – tajemná hradba láká a slibuje možná víc, než se za ní skrývá. A protože každý plot je překonatelný, je rozhodně lepší, pokud se zcela neizolujeme od okolí, ale zapojíme dům a zahradu pomocí vhodného plotu do venkovské krajiny nebo městské ulice.

Foto: Michal Babor

Materiál plotu vybíráme pečlivě

Kromě už zmíněného, asi nejoblíbenějšího plaňkového dřevěného plotu můžeme pro vymezení hranic pozemku použít i řadu dalších materiálů – kámen, beton, cihly, dokonce i plast. U velkých pozemků můžeme kombinovat různé typy, aby dlouhý plot z jediného materiálu působil fádně. K dynamizaci lze střídat například dřevěný plot s úsekem plotu živého. Elegantní jsou nízké i vyšší kamenné zídky, které mohou být vyskládané bez pojiva nasucho a osazené netřesky a jinými suchomilnými rostlinami.

Foto: Michal Babor

Dřevo i bambus coby přírodní materiály jsou univerzální a dají se využít v mnoha podobách: jako plotová pole, volné plaňkové ploty, lehké dřevěné mřížoví i jako nižší nebo nestejně vysoká, terén kopírující palisáda. Správně ošetřené dřevo i bambus v zahradě vydrží velmi dlouhou dobu. Zaměřit se ale můžeme i na bezúdržbové „umělé dřevo": plaňky plotů z probarveného plastu everwood imitují dřevo, jsou stálobarevné a odolné.

obr.: Nejoblíbenější klasika – různě vysoká podezdívka a dřevěné plaňky. Foto: Michal Babor

Krásný a originální umí být beton, dá se s ním kreativně zacházet, je vzhledově tvárný. Podobně vděčným, ale mnohem přívětivějším materiálem jsou zvonivky, ostře vypalované cihly. S cihlou si nejvíce rozumí asi tmavý žárově zinkovaný kov s dlouhou životností a vyžadující minimální péči. Za zamyšlení stojí i celý plot tepaný v kombinaci s tepanou bránou. Aby ale nevznikl přezdobený kýč, je dobré se s kovářem dohodnout na jednodušších tvarech, které dají vyniknout kráse materiálu i zahradě a domu za plotem.

Samostatnou zmínku zaslouží v poslední době velmi oblíbené gabiony. Do drátěných košů různé velikosti se nejčastěji skládají menší, ploché kameny, mohou to však být i oblázky, štěrk různé frakce nebo dokonce dřevěné špalíky. Gabiony se na dostatečně hutném podloží a při menší výšce obejdou i bez základu a pokud je necháme místy porůst popínavými rostlinami, vytvoří velmi zajímavý a přírodní akcent.

obr.: Drátěné klece s výplní zvané gabiony mohou působit zpočátku možná tvrdě, ale když je porostou popínavé rostliny nebo třeba letničky, stanou se efektním doplňkem. Foto: Michal Babor

Živé ploty: stříhat či nestříhat?

Přírodní živé ploty mohou být tvarované (stříhané) a nestříhané (volně rostoucí). První z nich ideálně navazuje na zahradu formálnějšího charakteru, druhý vhodně zakončuje zahradu přírodní. Geometrické linie stříhaného plotu jsou náročnější na údržbu: plot nesmí přerůst ani odspodu prořídnout, musí zůstat kompaktní a musíme jej hnojit. Nestříhané rozevláté živé ploty z různě vysokých navazujících a překrývajících se keřů jsou dynamičtější, strukturovanější a barevnější.

obr.: Živé ploty mohou mít různou podobu – co třeba zkusit vinnou révu? Foto: Michal Babor

Využívají kontrastů různých druhů keřů a jejich rozdílné výšky, barvy květů, listů a plodů, doby kvetení. Zejména na podzim vytvoří krásné pozadí květinám nebo trávníku. Jiný zelený plot vznikne bez větší námahy, necháme-li porůst jakýkoliv plot popínavými rostlinami. Musíme ale rostliny dobře vybrat: těžké popínavky mohou lehčí plot za pár let naklonit nebo zbortit.

obr.: Živý plot z habru patří mezi klasiky. Foto: Michal Babor

Upleťte si vlastní plot

---

Živý nebo suchý plot si také můžeme uplést z vrbového proutí. V rozestupech v ose budoucího plotu zapíchneme do země živé silnější dlouhé proutky. Pokud jejich horní konce ohneme a zapustíme do zeminy, vzniknou nízké oblouky, z nichž časem vyraší větvičky; ty můžeme nechat volně růst nebo zastřihávat. Pokud nechceme čekat, zapíchnuté proutky propleteme horizontálně dlouhými vrbovými proutky, které uschnou s ztmavnou. Podle hustoty proplétání tak vznikne hustší nebo průhlednější vrbová „zeď". Další možností je proplést proutky mezi silnější dřevěné kolíky zapíchnuté do země.

Foto: Michal Babor

Autor článku: Alena Gembalová

Hodnocení uživatelů: 5 / 1
Líbil se Vám článek?01